Co dělat, když mám depku: praktické kroky, které opravdu pomohou

Depka není jen špatný den. Je to ten pocit, kdy se zdá, že všechno, co děláte, je naprázdno. Vstáváte, ale nemáte sílu. Jíte, ale nemáte chuť. Hovoríte s lidmi, ale cítíte se jako mimo. A pak přichází ta otázka: co dělat, když mám depku? Nejde o to, abyste se rychle „vylečili“. Jde o to, abyste přestali bojovat proti sobě a začali se o sebe starat jako o někoho, koho milujete.

Depka není slabost - je to váš tělo, které volá o pomoc

Nejčastější chyba je přemýšlet, že to „jen přejde“. Nebo že byste měli „být silnější“. To je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu, aby se jen vzdálil. Depka je vážný signál. Vaše tělo, váš mozek, vaše nervy - všechno to vám říká: „Nemůžu dál.“ A to není známka selhání. Je to známka, že jste přetížení - emocionálně, fyzicky, duševně.

Studie z Journal of Affective Disorders ukazují, že u 72 % lidí, kteří zažili dlouhodobější depresivní stavy, předcházela přetížená práce, nedostatek spánku a chronický stres. Nejde o to, že jste „příliš citliví“. Jde o to, že jste přestali dávat tělu to, co potřebuje: odpočinek, bezpečí, smysl.

První krok: zastavte detoxikaci těla - začněte detoxikací duše

Mnoho lidí při depce hledá odpověď v čistících šťávách, detoxikujících bylinkách nebo dietách. Ale když je vaše duše otrávená, žádná šťáva to nevyčistí. Detoxikace, která opravdu pomáhá, začíná uvnitř.

Co to znamená?

Přestanete se snažit být „v pořádku“ - i když vás někdo ptá: „Jak jsi?“
Přestanete se srovnávat s ostatními - Instagram, Facebook, kolegové, kteří „vypadají v pohodě“ - to všechno je jen obraz. Ne pravda.
Přestanete se trestat za to, že nejste „produktivní“ - když jste vyčerpaní, nejste líní. Jste unavení.

Detoxikace duše je o odstranění toho, co vás vyčerpává - ne o přidání nových pravidel.

Co dělat hned teď: 5 konkrétních kroků

Nemusíte se rozhodnout pro „velkou změnu“. Stačí malé, ale pravdivé kroky.

Udělejte si 10 minut ticha - bez telefonu, bez hudby, bez myšlenek o tom, co budete dělat za půl hodiny. Sedněte, zavřete oči a dýchejte. Jen dýchejte. Toto není meditace. Je to přežití.
Pište všechno, co vás trápí, na papír - ne pro někoho jiného. Pro sebe. Napište: „Mám strach, že nejsem dost dobrý.“ „Nechci se vzbudit.“ „Cítím se jako náklad.“ Nepřepisujte to. Neřešte to. Jen ho vypustíte z hlavy na papír. To uvolní místo pro klid.
Vyberte si jednu věc, kterou jste přestali dělat, ale milovali jste - třeba číst knihu, chodit do lesa, kreslit, poslouchat staré písně. Udělejte to dnes. Pět minut. Stačí. Necháte se jen zasáhnout.
Přestaňte se ptát: „Proč to mám?“ Začněte se ptát: „Co mi teď potřebuji?“
Pošlete zprávu někomu, kdo vás opravdu zná - ne „jsem v pořádku“. Napište: „Nemám sílu. Potřebuji tě.“

Tyto kroky nejsou „léčba“. Jsou to kroky k tomu, abyste přestali být svým vlastním nepřítelem.

Rukou psaná poznámka na papíře s výrazy strachu a únavy na stole.

Co vás vyčerpává - a jak to odstranit

Depka se neobjeví z ničeho. Vzniká z hromadění malých věcí:

Neustálé přemýšlení o minulosti - „Měl jsem to udělat jinak.“
Strach z budoucnosti - „Nechápu, jak to zvládnout.“
Neřešené konflikty - s rodinou, přáteli, kolegy.
Chybějící hranice - „Neřeknu ne, protože se nechci zdát zlý.“
Chybějící smysl - „Proč to dělám?“

Každý z těchto faktorů je jako malý kámen ve vaší obuvi. Samotný kámen není velký. Ale když ho nosíte týden, měsíc, rok - začne vás děsit.

Co s tím?

Pokud se přemýšlíte o minulosti - napište na papír: „To už je pryč.“ A pak se zaměřte na dnes.
Pokud se bojíte budoucnosti - dejte si jen jeden den. Ne týden. Ne měsíc. Jen dnes. Co můžete udělat dnes? To je všechno, co potřebujete vědět.
Pokud máte neřešené konflikty - napište zprávu, kterou neodešlete. Pouze napište. A pak ji smažte. Tím vám to uvolní.
Pokud nemáte hranice - naučte se říkat: „Nemůžu to dnes.“ Nebo: „Nemám energii.“ To není slabost. To je sebeúcta.
Pokud nemáte smysl - začněte malým. Co vás dnes trochu rozsvítilo? Třeba čaj s rodičem. Třeba zvuk deště za oknem. To je dost.

Nezapomeňte na tělo - i když se cítíte „mimo“

Depka není jen „v hlavě“. Je v těle. V svalovém napětí. V bolestech zad. V neustálé únavě. V ztrátě chuťových pocity.

Tělo potřebuje:

Pravidelný spánek - i když nejste unavení, lehnete si ve stejnou dobu. Tělo potřebuje ritmus.
Pohyb - ne trénink. Procházka. 15 minut. V parku. Nebo jen kolem domu. Dýcháte, pohybujete se - a vaše mozek dostává signál: „Jsi v bezpečí.“
Jídlo, které vás nevyčerpává - nechť je to jen zelenina, rýže, vaječná omáčka. Ne káva, ne cukr, ne sýry. Tyto věci vás zatěžují. Tělo potřebuje jednoduchost.
Voda - 1,5 litru denně. Ne zelený čaj. Ne káva. Čistá voda. Tělo se nevysušuje jen zvnějšku. Vysušuje se i uvnitř, když se cítíte „vyprázdňováno“.

Nemusíte jíst zdravě. Jen nezatěžujte tělo. To je dost.

Osoba kráčí lesní cestou, na rameni list, slunce září skrze stromy.

Když už to nezvládáte - nejste sami

Někdy se to stane: nejste schopni vstát, mluvit, jíst. To není váš konec. To je signál, že potřebujete pomoc - a není to hanba.

Psycholog, lékař, terapeut - nejsou „poslední možností“. Jsou jako lékař, který vám ošetří zlomenou ruku. Když je vaše duše zraněná, potřebuje to samé.

Ve většině zemí Evropy je terapie pokryta zdravotním pojištěním. Nebo je k dispozici levná pomoc přes veřejné centra. Nečekáte, až vás to „zabije“. Jděte dřív. Když se cítíte, že už nejste schopni se sama udržet - to je čas.

Co vás nezachrání - a co ano

Nezachrání vás:

„Zapojte se do všeho!“ - když jste vyčerpaní, více aktivit = více zatížení.
„Přečtěte si 10 knih o pozitivním myšlení.“ - když jste v depce, pozitivní myšlení vás jen zatěžuje.
„Začněte meditovat 2 hodiny denně.“ - když nemůžete vstát, meditace není řešení.

Zachrání vás:

Malé kroky - jedna minuta ticha, jedna procházka, jedna zpráva.
Bezpečí - místo, kde můžete být, jak jste. Bez vysvětlování.
Nezávislost na výsledku - neřešte, jestli se „vylečíte“. Řešte, jestli jste dnes přežili. A to je dost.

Nejde o to, abyste „byli lepší“. Jde o to, abyste byli sebou.

Depka není váš nepřítel. Je to vaše vnitřní hlas, který vám říká: „Přestal jsi se o sebe starat.“

Nechte si čas. Nechte si místo. Nechte si právo být unavený, smutný, zmatený. Nechte si právo neříkat „všechno je v pořádku“.

Nejste nemocný. Jste člověk, který přežil víc, než by měl. A teď potřebuje jen trochu klidu. Trochu ticha. Trochu lásky - a ne od světa. Od sebe.

Nejste na cestě k „vyléčení“. Jste na cestě k sobě. A to je největší detoxikace, kterou můžete zažít.

Je depka jen psychická věc nebo má i fyzické příčiny?

Depka má vždy fyzické i psychické příčiny. Mozek je součástí těla. Když máte dlouhodobý stres, tělo vyrábí příliš mnoho kortizolu - což ruší spánek, trávení a imunitu. Nízké hladiny serotoninu a dopaminu se projevují jako únavu, ztráta chuti a bolesti. To není „jen v hlavě“. Je to celé tělo, které vám říká, že je přetížené.

Může mi pomoci detoxikace těla - jako šťávy nebo bylinky?

Detoxikace těla samotná nepomůže, pokud neřešíte hlavní příčinu - emocionální vyčerpání. Šťávy nebo bylinky mohou dočasně zlepšit pocit „čistoty“, ale neřeší to, co vás vyčerpává uvnitř. Pokud se snažíte detoxikovat tělo, aby jste se vyhnuli pocitům, je to jen přesun problému. Pravá detoxikace začíná uvnitř - když přestanete být svým vlastním kritikem.

Kdy bych měl jít k lékaři nebo psychologovi?

Jděte, když depka trvá déle než dvě týdny, nebo když vás to brání v běžných činnostech - jíst, spát, mluvit, jít do práce. Není třeba čekat, až vás to „zabije“. Když už se cítíte, že nejste schopni se sama udržet, je to čas. Lékař vám může pomoci vyčíslit příčiny, psycholog vám pomůže s emocemi. To není slabost - je to zodpovědnost.

Mohu si pomoci sam, nebo potřebuji někoho?

Můžete si pomoci sami - ale ne samotně. Lidé potřebují spojení. I když se cítíte izolovaně, stačí jedna osoba, která vás slyší. Napište jí zprávu. Pošlete hlášku. Přijďte na kávu. Neříkejte „všechno je v pořádku“. Řekněte: „Mám těžký den.“ To je krok. A ten krok může změnit všechno.

Je depka stejná jako stres nebo úzkost?

Ne. Stres je reakce na něco, co se děje - například na práci nebo konflikt. Úzkost je strach z budoucnosti. Depka je pocit, že nic neváží. Že nic nevadí. Že jste vyčerpaní na úrovni existence. Stres a úzkost mohou vést k depce, ale depka je hlubší. Je to ztráta smyslu, ne jen přetížení.

Nejde o to, abyste se „vzpamatovali“. Jde o to, abyste se vrátili k sobě. A to je proces, který se neřídí kalendářem. Je to proces, který se řídí vaší láskou k sobě.