Psaní čárek: Kdy je psát a kdy ne
Čárky jsou v češtině pořádné oříšky. Přitom když se naučíte základní pravidla, výrazně si usnadníte psaní textů a vyhnete se zbytečným chybám. Čárky totiž rozhodují o srozumitelnosti věty a pomáhají čtenáři správně chápat, co chcete říct.
Například jedna maličká čárka může změnit význam celé věty. Podívejte se, jak psát čárky při spojování vět, ve výčtech nebo mezi vedlejšími větami. Nic složitého, když víte, na co si dát pozor.
Kdy čárku určitě dát
Čárku píšeme například mezi větami v souvětí, pokud jsou spojeny spojkami jako "ale", "protože" nebo "když". Taky při oddělování vedlejší věty od věty hlavní je čárka nutná. Co třeba výčty? Když jich je několik, čárky nás povedou k přehlednosti – "koupil jsem jablka, hrušky, banány a pomeranče."
Další důležitý případ jsou oslovení nebo vkládané věty – ty taky oddělujeme čárkami. Příklad: „Petře, pojď sem!“ nebo „Ta kniha, kterou jsem četl, byla skvělá.“ Čárka tu zamezí zmatkům a ujasní vztahy mezi částmi věty.
Kdy na čárku zapomenout
Někdy lidé píšou čárky tam, kde je vůbec nepotřebují, například mezi dvěma slovy spojovanými spojkou "a" nebo "i". Například „Mám rád kávu a čaj“ se čárkou nepotřebuje. Stejně tak se čárka nedává mezi věty, které jsou spojeny spojkou „a“ a tvoří jednoduchou souvětí.
Dávejte pozor i na to, že některé spojky, například "že", "kdyby", "aby" bez vedlejší věty nečárku vyžadují. Čárky se tedy netřeba bát, ale zároveň si nezapomeňte ověřit, jestli opravdu patří právě na dané místo.
Potřebujete pomoc s pravopisem? Zkuste si přečíst naše další články a tipy na Studio Věma, kde najdete spoustu jednoduchých rad, jak mít češtinu v malíku i bez složitých tabulek a pravidel.
